Na zkušené v bavorských školkách - 1.část

V červenci 2017 se zúčastnily tři učitelky z Plzeňského kraje prvního kola hospitací v bavorských předškolních zařízeních, zkušenosti a postřehy najdete popsány zde.

Tři rozdíly na první pohled

Otevřený koncept

Tři ze čtyř mateřských škol, které jsme během hospitace s Nadačním fondem Zelený poklad měly příležitost navštívit, pracovaly na principu otevřeného konceptu. Tento koncept je v současné době v Německu velmi populární, jeho hlavním principem je vedení dětí k osobní zodpovědnosti, poznání sama sebe, bytí sám sebou a důrazu na ohleduplnost vůči ostatním. Děti se podílejí na rozhodování o činnostech, které budou dělat, o programu, v určitě míře mohou ovlivňovat i provozní věci nebo plánování budoucích investic.

Oddělení provozu pro děti školkové a jesličkové

V Německu se často setkáme s propojením mateřské školy s jeslemi a zároveň s odpolední družinou. Všechny tyto provozy mají ale oddělené zázemí. Žádná mateřská škola, kterou jsme navštívily, neměla vlastní kuchyni, ale dopolední svačinku si děti buď přinesly z domova, nebo jim bylo nabídnuto ovoce. Oběd je zpravidla dovážen dodávkovou firmou, případně si děti nosí oběd vlastní.

Důstojné zázemí pro personál

Naopak ve všech navštívených školkách byla tělocvična a prostor pro setkávání rodičů (často ve formě rodičovské kavárny nebo klubu). Žádní rodiče tam neběhali bosi s botami v ruce. Nechybělo ani zázemí pro personál, a to nejenom ředitelna, ale i sborovna. Další prostory byly v souladu s pedagogickým konceptem dané školky – mohlo se jednat o meditační místnost nebo třeba zázemí pro Kneipp terapii. Všechny školky měly k dispozici zahradu v přírodním stylu a dostatečné úložné prostory. Nově se ve všech školkách objevuje zázemí pro polytechnickou výchovu, ať už se jednalo o dílnu v prostorách školy nebo na zahradě.

Co jsme pozorovaly?

Během hospitací nás zajímaly především aspekty lišící se od nejčastějších českých vzdělávacích modelů, způsob zapojení environmentální a polytechnické výchovy do výuky, princip trvalé udržitelnosti, způsoby pěstování osobní zodpovědnosti dítěte, inkluze a vedení pracovního kolektivu ke vzájemné spolupráci.

 

Humanistická mateřská škola ve Fürthu

Chyba je dobrá, pokud se z ní můžeme něco naučit…

Zřizovatelem je Humanistický spolek Bavorska, mateřská i základní škola je soukromá. Hlavní myšlenkou je nezprostředkovávat žádný světonázor, přístup k dětem je na základě otevřeného konceptu a vedení k zodpovědnosti. Pracovní tým v každé třídě tvoří rovnocenná trojice učitel – sociální pedagog - asistent. Všichni se plnohodnotně podílí na přípravě programu pro děti, kladou důraz nejenom na znalosti dítěte, ale i na jeho psychické zdraví.

V tomto zařízení jsou tři skupiny dětí po dvaceti čtyřech dětech ve věku od tří do šesti let. Složení dětí je multikulturní. Víc než polovina dětí pochází z neněmeckých rodin. Zaznamenaly jsme děti z Číny, Afghánistánu, Švédska, Ukrajiny, Polska nebo Slovenska.

Ráno se děti sejdou, společně se nasvačí ve svých třídách (samy si nachystají misky, lžičky, jídlo na daný den, v poklidu svačí, po svačině si každý uklidí své místo a služba na daný týden umyje a utře stoly). Poté proběhne půlhodinový ranní kruh s řízenou činností. My jsme byly svědky oslavy narozenin, pro čtyřletou oslavenkyni připravovali ráno korunu (děti se podílely na vystřihování), poté jí přinesly speciální narozeninovou židli (evidentně jí kdysi také zdobily děti). Oslavenkyně si vybírala písničky a hry, všechny dětí jí popřály a ona se jim následně také odměnila.  Po ranním kruhu si děti (v souladu s otevřeným konceptem) mohou vybrat podle nástěnky, do které místnosti půjdou a jakou činnost budou dělat do oběda. Některá místnost může mít zákaz vstupu (tělocvična, knihovna nebo třeba místnost pro kutily), a děti tak dopředu ví, kam nesmí. Podle místnosti a činnosti, kterou si vyberou, umístí do té místnosti na nástěnce svou fotku a vydají se tam. V každé místnosti je pro ně připravena různorodá činnost. Většina směřovala ven na zahradu, kde nakonec skončily všechny děti. My jsme sledovaly část dětí, které zamířily do dílny, kde ze dřevěných palet vyráběly společně s učiteli zahradní lavičku (viz popis níže).

Jiné děti směřovaly do laboratoře (Denklabor), kde hrály deskové hry na rozvoj myšlení. Zajímavá byla dvojitá plastová krabice, v meziprostoru mezi krabicemi byla zavedená žárovka a spodní část horní krabice byla zespodu polepená barevným průsvitným papírem. V této krabici bylo po dně jemného písku, děti si mohly zespodu krabici prosvítit žárovkou a k dispozici měly různé hrabičky, špachtle či lopatky a mohly tak vytvářet světelné efekty skrz písek. To dělaly s velkým zaujetím.

Děti, které šly ven, si samy určily, co si obléknou a obují. Pokud se dítě rozhodlo jít ven naboso, tak mu učitel jen vysvětlil následky jeho rozhodnutí a dítě si samo určilo, zda dá na doporučení učitele, nebo ponese následky svého rozhodnutí. Osobní zodpovědnost dítěte na této škole byla na velmi vysoké úrovni, děti byly zapojovány do rozhodování již od jeslí. Mohly rozhodovat, co budou dělat, učitel s nimi následně probíral, jak to budou dělat, a zpětně poté i rozebíral, jak se jim to líbilo a co by příště šlo udělat jinak. Chyba je dobrá, pokud se z ní můžeme něco naučit. Později jsme to rozebírali s paní ředitelkou ze školy, ta zastává názor, že ne všechny pravidla, s kterými jsme vyrůstali, je nutné striktně dodržovat i později, a hlavně je vyžadovat po dětech stejným způsobem, jako je po nás vyžadovali naši rodiče.

Jak nám také paní ředitelka školy objasnila, na základní škole se tato zodpovědnost dále prohlubuje. Když k nim děti nastupují, tak se ptají rodičů, co očekávají od školy. Všichni rodiče si přejí, aby jejich děti byly samostatné. Jeden z nástrojů, který používají, je výchova „třídních mediátorů“. V každé třídě jsou dvě děti vybrány jako mediátoři konfliktů a jsou průběžně proškolovány k řešení problémů mezi vrstevníky. Děti se učí řešit konflikty tak, že se nejprve snaží zklidnit situaci a potom v klidu vše řešit. Učitelé mají s tímto modelem výborné zkušenosti. Paní ředitelka nám vyprávěla příhodu, jak jeden jejich žák, když byl svědkem hádky rodičů, tak před ně předstoupil a řekl: „teď by bylo nejlepší, kdybyste se uklidnili, šli se na chvíli každý někam projít a až budete úplně v klidu, můžeme společně probrat možná řešení vašeho sporu“. Rodiče prý s udivenou tváří museli uznat, že jejich devítiletý syn má pravdu.

Tato školka měla speciální místnost pro polytechnickou výchovu (v německém prostředí se používá termínu MINT z angličtiny Mathematics, Informatik, Nature and Technik), která byla určená pro kutilství a vyrábění všeho druhu. Během naší hospitace děti s podporou jedné učitelky a dvou asistentů vyráběly lavičku na zahradu ze staré palety. Několik dětí smirkovalo zašedlý povrch palety, přeměřovaly prkýnka na pokrytí sedací části a poté přihlížely, jak asistent vyřezává elektrickou pilou z palety opěradlo. Následně potom děti pomáhaly opěradlo přišroubovat a nakonec lavičku natíraly pestrými barvami. Příjemné bylo, že se smirkování účastnila převážně děvčátka v šatičkách, která během ranního kruhu téměř nepromluvila. Očividně byla z neněmeckých rodin, ale pro vyrábění opravdových věcí měla nesmírné zaujetí.

I environmentální výchova je zde patrná na každém kroku počínaje zdravou svačinou, malým množstvím hraček – převážně dřevěných, recyklace materiálů pro vyrábění, zodpovědné chování, záhonky na zahradě, místnost pro kutily, hospodaření s vodou. Několik dětí nás upozorňovalo na „jejich“ jabloň na zahradě, která začínala mít jablíčka.

V rámci udržování dobrých vztahů v kolektivu probíhá dvakrát ročně týdenní teambuildingové školení spojené s výlety. Spolek má zároveň poradkyni konfliktů, která se zabývá případnými spory mezi členy týmu a také zde na částečný úvazek pracuje bývalá vedoucí MŠ, která vyřizuje stížnosti rodičů, dětí i kolegů (školní ombudsman).Ke školce přilehlá zahrada byla sice malá, ale skýtala velké množství přírodních zákoutí  z keřů, různých prolézaček, záhonků, vodního prvku s pískovištěm a podélným chodníčkem, který neustále brázdily tříkolkové autobusy. Děti zahradu využívaly maximálně a vzhledem k počtu dětí bylo obdivuhodné, jak se na tak malý prostor vešly.

 

Lesní školka Gűnzendorf

 aneb Všechny těžkosti lze překonat…

Mateřská škola Gűnzendorf sídlí v bývalém zámečku přímo v centru obce, zřizovatelem je obecní úřad Buttenheim. Protože zde čelili náporu dětí, zřídil obecní úřad i jednu třídu lesní školky. V ní je zapsaných 20 dětí, provoz školky je od 8 do 14 hodin v lese a několik rodičů využívá možnost zaopatření dětí v době od 7 do 8 a od 14 do 16 hodin v klasické MŠ dole ve vesnici s přesunem do/z lesní školky v doprovodu pedagogů. V lesní školce pracuje kolektiv dvou učitelek a jedné pečovatelky. Do 8:45 hodin by měly být už všechny děti přítomné ve školce, s každým zvlášť se paní učitelky vřele přivítají a mají prostor i na krátký rozhovor s rodiči.

V lesní školce je k dispozici dřevěná chata vybavená elektřinou a vodovodem, jsou zde prostory pro uložení potřebných věcí a malá veranda se stolečky pro případ nepřízně počasí. Stranou mají suchý záchod a v blízkosti několik stromů označených stuhou, tam si mohou také odskočit. Jak je obvyklé ve všech lesních školkách, je označený prostor, kde se mohou děti volně pohybovat (stromy se žlutou barvou), jedná se přibližně o prostor 300x 200 m.

V 8:45 začíná ranní kruh s přivítací písničkou, počítáním přítomných dětí, dopočítáváním nepřítomných a jednoduchý program (řízená diskuse na dané téma). Ranní kruh trvá zhruba půl hodiny a je zakončen opět písničkou s doprovodem kytary a děti si jdou umýt ruce a na svačinu. Po svačině mají prostor na volné aktivity podle vlastního výběru, učitelky jim nabídnou různé činnosti, na příklad vyrábění, tkaní či pracovní výchovu.

V této školce nás velmi mile překvapil vřelý přístup k dětem, otevřená a tolerantní komunikace. Děti jsou citlivým přístupem vedeny k ohleduplnosti vůči ostatním ke vztahu k přírodě. Osobní zodpovědnost dítěte je velmi vysoká, učitel dítě doprovází na cestě k poznání sebe sama, ostatních i světa kolem sebe. Děti například samy mohly používat pilky na řezání dřívek, kladívka a hřebíky na zatloukání prkýnek dohromady. Již při letmém pohledu na pracující děti bylo víc než patrné, že práci s nářadím mají velmi bytostně zažitou včetně bezpečnostních opatření. Děti řezaly jednou rukou a druhou měly schovanou za zády, aniž by jim to paní učitelka musela říkat. Další nabídkou činností byla „blátivá kuchyňka“ nebo míčové hry. Některé děti si volně hrály a učitelky je vhodně doprovázely. Například jsme byly svědky toho, jak dvě holčičky našly pavouka a nevěděly, zda je živý, nebo mrtvý. Vyústilo to v neformální povídání o pavoucích, poté jim pomohla paní učitelka v atlasu najít, jak se pavouk jmenuje.

Velmi pozitivní byl i vztah se zřizovatelem a propojení s klasickou MŠ. Jak pravil pan místostarosta coby zástupce zřizovatele: “Všechny těžkosti lze překonat, pokud je k tomu vůle, a lesní školka je pro nás v podstatě velmi ekonomicky výhodná“. Celková investice a provoz lesní školky je pro zřizovatele poloviční v porovnání s klasickou školkou a obec plánuje stavbu další dřevěné chaty v korunách stromů v blízkosti té stávající pro další skupinu dětí.

Princip trvalé udržitelnosti je v podstatě principem lesní školky. Děti vyrůstají v přírodě a učí se žít s ní v harmonii. I když je do chaty zavedena vodní přípojka, děti jsou vedeny k šetrnému zacházení s vodou. Později, když jsme to hodnotily, tak i my jsme se zde na ranním kruhu uprostřed lesa cítily nejlépe. V této školce byly integrovány dvě děti s cukrovkou a jedno dítě s částečným ochrnutím levé půlky těla. U dítěte s ochrnutím bylo zaznamenáno po půlroční docházce velmi značné zlepšení celkové hybnosti především z důvodu permanentní nutnosti neustálého překonávání nerovností v lese.

 

Akce probíhá v rámci projektu "MINT od mala" (č.projektu 122) podpořeného finančními prostředky z Programu přeshraniční spolupráce Česká Republika - Svobodný stát Bavorsko Cíl EÚS  2014 - 2020 a dále díky podpoře Města Plzně. Nositelem projektu je Nadační fond Zelený poklad s bavorským partnerem ekologickou stanicí Lias- Grube.